Moderní kultura je posedlá mládím. Utíkáme před stárnutím, jako by to byla chyba v systému. Obraz nám však ukazuje něco jiného – nutí nás nahlédnout pod povrch. Stařecká ruka, která se jemně dotýká tváře, nevypadá hrozivě; spíše působí jako průvodce, který zkoumá vlastní minulost.
Mladá tvář bez vrásek je čistým plátnem, avšak prázdným. Stará tvář je mistrovským dílem plným hloubky. Zde spočívá skutečné tajemství obrazu: Krása není neměnným stavem, nýbrž metamorfózou. Každá vráska je tichým svědkem toho, že člověk žil naplno.
Závěr: Záhada, která nemá řešení
Když se zahledíme do očí na obou stranách obrazu, uvědomíme si, že se díváme do zrcadla vlastní duše. Tajemství této tváře nespočívá v tom, která polovina je hezčí, ale v tom, jak nepropojené a přesto neoddělitelné tyto dva světy jsou. Zůstáváme stát na prahu věčnosti a klademe si otázku: Až opadneme jako květiny, co po nás v tomto tichém vesmíru vlastně zbude?
