Její přístup je nuanced. Uznává, že v některých párech se komunikace narušila a vzájemné naslouchání zmizelo. Odmítá však svalovat odpovědnost výhradně na ženy. Podle ní někteří muži zůstávají emocionálně nezralí, neschopní převzít odpovědnost za svá rozhodnutí. Místo aby se angažovali v dialogu, vyhýbají se mu. Místo aby se sami sebe zpochybňovali, bagatelizují své činy. Pochopení minulosti, dětských zážitků nebo nevyřešených zranění může osvětlit určité chování, aniž by je ospravedlňovalo.
Tento popis nemá za cíl provokovat ani zlehčovat. Vyzývá nás, abychom nevěru vnímali nikoli jako izolovaný čin, ale jako symptom hlubšího neklidu. Pochopení motivace neznamená odpuštění nebo setrvání. Může nám však pomoci znovu se vybudovat, nenést břemeno zrady sami a zahájit jasnější reflexi vztahu. Nevěra v konečném důsledku zřídka pramení z prosté touhy, ale často z nedostatku komunikace, emocionální zralosti a odvahy. Co kdybychom místo hledání viníka začali pozorněji naslouchat tomu, co ve vztazích zůstává nevyřčeno?
