Tyto kočky s červenou srstí, obdivované pro své charisma a hravost, vzbuzují zájem online i v našich domovech. Objevte, co věda odhaluje o těchto fascinujících tvorech s jejich zářivou srstí.
Sluncem políbené šaty s genetickými tajemstvími
Než se budeme zabývat jejich temperamentem, pojďme se podívat na to, co dává těmto kočkovitým šelmám jejich charakteristické zbarvení. Jejich oranžová srst není jen rozmarem přírody, ale spíše výsledkem složitého genetického mechanismu. Specifický gen, umístěný na chromozomu X, produkuje pigment zvaný feomelanin, který vytváří tyto teplé odstíny, od zlatavě blond po tmavě červenou. Stejný gen inhibuje produkci eumelaninu, pigmentu zodpovědného za černou a hnědou barvu.
Tuto vlastnost ještě více podmaňuje její souvislost s pohlavím zvířete. Samci, kteří mají pouze jeden chromozom X, potřebují k tomu, aby se pyšnili nádhernou oranžovou srstí, pouze jednu kopii genu. Samice, které mají dva chromozomy X, musí zdědit gen po obou rodičích, aby byly zcela zrzavé. V důsledku toho jsou téměř 75 % zrzavých koček samci. Tato genetická specifičnost činí zrzavé samice obzvláště vzácnými a vyhledávanými milovníky koček.
Zlatá osobnost… vážně?
Často se říká, že zrzavé kočky jsou přítulnější, společenskější a dokonce se s nimi snáze žije než s jinými kočkami. Ale odkud toto přesvědčení pochází? Může pramenit z jiného hluboce zakořeněného stereotypu: že kocouři jsou mazlivější než samice. A protože většina zrzavých koček jsou samci… tato pověst je zpečetěna!
Daniel Warren-Cummings, specialista na chování koček z britské asociace Cats Protection, vysvětluje, že „tyto mylné představy jsou rozšířené, ale nemají žádný solidní vědecký základ . “
Co odhalují studie o souvislosti mezi barvou a chováním?
Studie z roku 2015 se pokusila tuto otázku osvětlit. Účastníci byli požádáni, aby přiřadili osobnostní rysy kočkám různých barev: zrzavá, trikolorní, bílá, černá nebo bikolorní. Výsledky? Zrzavé kočky byly vnímány jako nejpřátelštější, trikolorní jako nejtemperamentnější a bílé nebo bikolorní kočky jako nejnezávislejší.
Ale pozor: tyto závěry byly založeny výhradně na lidských dojmech, nikoli na vědeckém pozorování chování koček. Jak vysvětlil výzkumník Mikel Delgado, „hmatatelné důkazy o rozdílech v chování spojených s barvou jsou extrémně slabé . “
