V pokojích paliativní péče se někdy opakuje zvláštní gesto, které dokáže hluboce zasáhnout rodinu i zdravotníky. Člověk na konci života náhle zvedne ruku, natáhne paži před sebe nebo se zdá, jako by se snažil někoho dotknout.

Pro některé blízké je takový okamžik dojemný, pro jiné znepokojivý. Co se v těchto chvílích skutečně odehrává?

Zkušenost, kterou si zdravotníci pamatují

Lidé pracující v paliativní péči se setkávají s mnoha změnami, které doprovázejí poslední fázi života. Některé jsou dobře známé, jiné mohou rodinu překvapit.

Jedním z popisovaných jevů je právě natahování rukou nebo paží do prostoru, jako by se pacient snažil něco uchopit.

Podobnou zkušenost popisovala také americká zdravotnice Katie Duncanová z Marylandu, která se dlouhodobě věnuje péči o pacienty na konci života. Podle jejích zkušeností někteří lidé v posledních dnech či hodinách života zvedají ruce a působí, jako by se snažili někoho dotknout nebo uchopit.

Pro rodinu, která je u lůžka, může být takový okamžik velmi silný.

Co může být příčinou?

Na tento konkrétní pohyb neexistuje jedno univerzální vysvětlení.

V závěru života dochází v organismu k řadě fyzických a neurologických změn. Mění se úroveň vědomí, svalová kontrola, dýchání i schopnost mozku zpracovávat podněty.

Některé pohyby proto mohou být mimovolní nebo souviset se změnami vědomí. Pacient může také reagovat na něco, co okolí nevnímá.

Neznamená to však automaticky, že jde o známku utrpení.

Někteří lidé popisují neobvyklé zážitky

Zdravotníci a rodiny někdy vyprávějí také o pacientech, kteří krátce před smrtí tvrdí, že vidí určité osoby nebo přítomnosti.

Může jít například o zemřelé příbuzné, přátele nebo jiné osoby, které pro ně měly význam. Někteří pacienti přitom působí klidně, usmívají se nebo s někým tiše hovoří.

Takové zkušenosti se někdy označují jako zážitky na konci života. Jejich přesná povaha však není jednoznačně vysvětlena.

Pro někoho mají hluboký duchovní význam. Jiní je vnímají jako důsledek změn mozkové činnosti, léků, nedostatku kyslíku nebo změněného stavu vědomí.

Nemusí jít o známku strachu

Pro rodinu může být obtížné sledovat člověka, který se najednou dívá do prázdna nebo natahuje ruku směrem k místu, kde nikdo není.

Důležité však je sledovat celkový stav pacienta.

Pokud je člověk klidný, jeho dech je relativně pokojný a nejeví známky bolesti či úzkosti, nemusí být podobné chování důvodem k panice.

Naopak při výrazném neklidu, bolesti, dušnosti nebo náhlé změně stavu je vhodné okamžitě informovat zdravotnický tým.

Pro rodinu může být tento okamžik velmi silný