Stárnutí je přirozenou součástí života. S přibývajícími roky se mění tělo, psychika, tempo každodenního života i způsob, jakým člověk zvládá běžné povinnosti. Některé změny jsou naprosto normální a není třeba se jich obávat.
Jiné bychom ale neměli automaticky připsat věku.
Právě drobnosti, které se na první pohled zdají bezvýznamné, mohou někdy upozornit na to, že starší člověk potřebuje více podpory, společnosti nebo také lékařského vyšetření.
Nejde přitom jen o nemoc.
Někdy je za změnou únava. Jindy osamělost, ztráta partnera, horší pohyblivost, potíže s přípravou jídla nebo prostě pocit, že už člověk nezvládá všechno tak jako dříve.
Umět si těchto změn všimnout může znamenat velký rozdíl.
Ne proto, abychom své blízké neustále kontrolovali, ale abychom jim nabídli pomoc ve chvíli, kdy ji skutečně potřebují.
1. Najednou se mění vztah k jídlu
Jedním z prvních signálů, kterého si rodina může všimnout, je změna stravovacích návyků.
Senior, který dříve rád vařil, najednou připravuje jen něco malého. Začne vynechávat jídla, přestane nakupovat čerstvé potraviny nebo tvrdí, že jednoduše nemá hlad.
Někdy si okolí všimne až následků – oblečení je volnější, člověk ztrácí na váze nebo působí výrazně slabší.
Příčin může být mnoho.
Může jít o změnu chuti k jídlu, potíže se žvýkáním nebo polykáním, problémy se zuby, vedlejší účinky některých léků, trávicí obtíže nebo celkové vyčerpání.
Velkou roli může hrát také psychika.
Pokud člověk žije sám, může pro něj být vaření pouze pro jednu osobu zbytečnou námahou. Jídlo navíc nemusí přinášet stejnou radost jako dříve, pokud u něj nemá s kým sedět.
Po ztrátě partnera se může společné stolování změnit v bolestivou připomínku toho, co už není.
Co můžeme udělat?
Místo otázky „Proč pořádně nejíš?“ může být mnohem užitečnější nabídnout konkrétní pomoc.
Přinést hotové jídlo.
Uvařit společný oběd.
Pozvat seniora ke stolu.
Pomoci s nákupem.
A především si všímat, zda se změna stravování postupně prohlubuje.
Výrazný nebo nechtěný úbytek hmotnosti, dlouhodobě nízký příjem jídla či tekutin nebo jiné nové potíže je vhodné konzultovat s lékařem.
2. Člověk, který býval aktivní, začíná být neustále unavený
Každý má někdy den, kdy nemá energii.
U staršího člověka však může být důležitá především změna oproti jeho běžnému stavu.
Pokud někdo, kdo dříve pravidelně chodil na procházky, nakupoval, staral se o zahradu nebo navštěvoval přátele, najednou většinu dne prosedí doma, stojí za to zbystřit.
Nemusí jít o nic dramatického.
Může být jednoduše unavenější.
Ale za dlouhodobou únavou se mohou skrývat různé příčiny – od nekvalitního spánku přes nedostatek pohybu až po zdravotní potíže, depresi, anémii nebo nežádoucí účinky léků.
Proto není dobré říkat:
„Vždyť už jste starý, to je normální.“
Taková věta může problém pouze zamaskovat.
Pomoc nemusí znamenat převzít celý život
Když senior začne mít problém s některými činnostmi, není nutné okamžitě všechno dělat za něj.
Naopak.
Přílišná pomoc může někdy nechtěně oslabit jeho pocit samostatnosti.
Lepší může být nabídnout podporu tam, kde je opravdu potřeba.
Pomoci s těžkým nákupem, ale nechat člověka vybrat, co chce koupit.
Doprovodit ho k lékaři, ale nechat ho mluvit za sebe.
Pomoci s domácími pracemi, ale respektovat jeho vlastní tempo.
Cílem není odebrat seniorovi nezávislost.
Cílem je umožnit mu, aby si ji co nejdéle zachoval.
3. Objevují se zapomínání, dezorientace nebo uzavírání do sebe
Zapomenout jméno, hledat brýle nebo si nevzpomenout, proč člověk přišel do místnosti, se může stát každému.
S přibývajícím věkem se mohou některé změny paměti objevovat častěji.
Důležité však je sledovat, jak výrazné jsou a zda zasahují do každodenního života.
Zpozornět bychom měli například tehdy, pokud senior začne opakovaně zapomínat důležité věci, ztrácí se na známých místech, má výrazné potíže s běžnými úkoly nebo se jeho chování nápadně mění.
Také výrazné stažení do sebe si zaslouží pozornost.
Člověk, který byl vždy společenský, může najednou odmítat návštěvy, přestane telefonovat známým a nechce vycházet z domu.
Za tím může být únava, bolest, smutek, ztráta sebejistoty, deprese, problémy se sluchem či zrakem nebo jiné zdravotní potíže.
Nemusí tedy jít jednoduše o „stařeckou zapomnětlivost“.
Nejlepší začátek může být obyčejný rozhovor
Někdy není potřeba žádná složitá strategie.
Stačí si sednout.
Uvařit čaj.
Zeptat se, jak se člověk opravdu má.
A hlavně mu dát čas odpovědět.
Pravidelný kontakt s rodinou a přáteli může být pro psychickou pohodu velmi důležitý. Společná procházka, telefonát, návštěva nebo obyčejný oběd mohou mít větší význam, než si uvědomujeme.
Pokud jsou změny paměti či orientace nové, výrazné nebo se zhoršují, je vhodné poradit se s lékařem.
4. Zdravotní stav se začne měnit častěji než dříve
S věkem může být organismus zranitelnější.
Senior se může hůře zotavovat z nemoci, déle se cítit unavený nebo potřebovat více času na návrat k běžnému režimu.
Změny bychom ale neměli přehlížet jen proto, že člověk je starší.
Opakované infekce, dlouhodobé zdravotní potíže, časté pády nebo pomalejší hojení ran mohou být důvodem k rozhovoru s lékařem.
Stejně tak může být důležité sledovat, zda člověk zvládá osobní hygienu, oblékání, přípravu jídla a užívání léků stejně jako dříve.
Nejde o hledání každé maličkosti.
Jde o zachycení výrazné změny.
Drobné změny mohou ukazovat na větší problém
Představme si seniora, který vždy bez problémů chodil do obchodu.
Najednou tam přestane chodit.
Rodina si může myslet, že se mu jednoduše nechce.
Ve skutečnosti se možná začal bát pádu.
Nebo ho začaly bolet kyčle.
Možná už nevidí dost dobře na cestu.
Možná se zadýchává.
A právě proto zůstává doma.
To je důvod, proč je důležité ptát se nejen „Co neděláš?“, ale také „Proč už to neděláš?“
5. Na těle se objevují nové nebo neobvyklé změny
Tělo nám často poskytuje informace, které nelze ignorovat.
Nově vzniklá dušnost při běžné aktivitě, výrazné otékání nohou, nezvyklá bledost, změny barvy kůže, náhlá slabost nebo výrazná změna fyzické kondice mohou mít mnoho různých příčin.
Některé jsou neškodné.
Jiné mohou vyžadovat lékařské vyšetření.
Proto není vhodné určovat diagnózu pouze podle vzhledu.
Pokud si rodina všimne nové nebo přetrvávající změny, je lepší ji zmínit zdravotníkovi.
A pokud je změna náhlá a závažná – například náhlá slabost, porucha řeči, potíže s dýcháním, silná bolest na hrudi nebo náhlá porucha vědomí – je nutné vyhledat akutní lékařskou pomoc.
