Některé tělesné znaky jsou tak běžné, že se lidé málokdy pozastaví nad tím, proč vlastně existují. Příkladem jsou pihy. Dalším příkladem jsou důlky ve tvářích.
Existují také dvě malé prohlubně, které se někdy objevují v dolní části zad, těsně nad hýžděmi. Často jsou dokonale symetrické.
Mohou být výraznější, když se člověk předkloní, má na sobě plavky nebo má v této oblasti málo podkožní tkáně.
A přitahují pozornost už po staletí.
Běžně se jim říká Venušiny důlky.
Můžete se setkat i s názvy „důlky Venuše“ nebo „důlky na zádech“.
U mužů se někdy používá neformální označení „Apollónovy jamky“.
Tyto názvy znějí tajemně.
Anatomické vysvětlení je však mnohem prostší.
Tyto prohlubně představují přirozenou variaci ve stavbě dolní části zad a pánve.
Obvykle se projevují jako dvě mělké jamky umístěné po obou stranách dolní části páteře.
Jejich poloha zhruba odpovídá oblasti nad zadními
horními trny kyčelní kosti (zkráceně PSIS).
Jde o kostní výběžky v zadní části pánve.
Pokud si přiložíte ruce na zadní část pasu a budete prsty hledat horní okraj pánevních kostí, ocitnete se v blízkosti místa, kde se tyto důlky mohou vyskytovat.
Nejedná se však o otvory v kostech.
Ani o chybějící části svalů.
Jejich vzhled je dán vzájemným vztahem mezi kůží, pojivovou tkání, vazy a anatomií pánve, která se nachází pod nimi.
U lidí s viditelnými důlky na zádech mohou krátké úseky pojivové tkáně nebo vazy přitahovat kůži blíže k hlouběji uloženým strukturám pánve.
Okolní kůže se tak nachází o něco výše.
Místo úponu zůstává níže.
Tento rozdíl vytváří onu malou prohlubeň.
Zní to jednoduše.
Pak ale přichází nasnadě otázka.
