Plyn

Závrať se přišla náhle. Tlak v hlavě, těžký, nepřirozený spánek. Vrávoral jsem ke skříňce, kde byla plynová láhev.

Jakmile jsem otevřel dveře, uslyšel jsem syčení.

Regulátor byl ohnutý.

Zkoušel jsem si to upravit, ale ruce se mi třásly. Nohy mi podlomily nohy. Zhroutil jsem se na podlahu v kuchyni, srdce mi bušilo a rozmazané vidění.

Přemýšlel jsem o Leovi.

Myslel jsem, že ho nezachráním.

Leo vstává

Pak jsem uslyšel kola.

Pak kroky.

Pevné kroky.

Někdo se naklonil nad plynovou lahev. Rychlé, pevné ruce. Regulátor byl stržen a syčení ustalo.

Napjal jsem oči.

Byl to Leo.

Stojící.

Žádné sliny. Žádný zkroucený krk. Jasný, ostražitý, dospělý pohled.

„Nekřič,“ zašeptala. „Zadrž dech. Táta nás dnes chtěl zabít.“

Vzduch se mi vrátil do plic jako brutální rána. Kašlal jsem, plakal jsem, držel jsem se země.

A realita se roztříštila.