Plánovala jsem, že toho odpoledne jen vyměním ložní prádlo. Prostěradla putovala do pračky, polštáře jsem pořádně vytřepala a protože už jsem byla u úklidu, rozhodla jsem se zvednout matraci a všechno pod ní důkladně vyčistit.
Jenže ve chvíli, kdy jsem nadzvedla jeden její roh, jsem se zarazila.
Na světlé látce bylo několik malých shluků černých zrnek. Některá byla namačkaná těsně u sebe, jiná ležela jednotlivě opodál. Z dálky to skutečně vypadalo, jako by tam něco nakladlo vajíčka.
První myšlenka proto nebyla vůbec příjemná:
Co to proboha je?
Přiblížila jsem se a černé tečky si prohlédla pozorněji. Byly drobné, tmavé a některé se lehce leskly. Nejpodivnější ale bylo jejich uspořádání. Nevypadalo to, že by tam někdo jednoduše něco vysypal.
Při podobném nálezu v ložnici člověka samozřejmě jako první napadne nejhorší možnost.
Štěnice? Brouci? Nějaká vajíčka?
Během několika sekund mi hlavou proběhly snad všechny nepříjemné scénáře.
Nejdřív jsem se jich ani nechtěla dotknout. Nakonec jsem ale pomocí kousku papíru opatrně několik zrnek sebrala.
A právě tehdy jsem si všimla něčeho důležitého.
Byla tvrdá a suchá.
Nic se nehýbalo a při bližším zkoumání rozhodně nevypadala jako vajíčka. Mnohem víc připomínala drobná semínka.
Jenže proč by byla semínka pod mojí matrací?
Tam jsem je přece rozhodně nedávala.
Začala jsem hledat nejjednodušší vysvětlení. Možná někdy spadla z polštáře? Možná se něco zachytilo v ložním prádle během praní nebo převlékání postele?
Jenže těch zrnek bylo překvapivě mnoho.
A navíc nebyla rozmístěná náhodně. Nacházela se hlavně na několika konkrétních místech.
Čím déle jsem nad tím přemýšlela, tím podivnější mi celý nález připadal.
