Když jsem uklízel jednu ze starých zásuvek mé matky, našel jsem malý mosazný předmět, který vypadal skoro jako velmi malá lžička.
Nejdřív jsem si nemohl pomoct a přemýšlel jsem, co s tím někdo může jíst. Naběračka byla na jídlo příliš malá a rukojeť dlouhá, tenká a zdobená malými vystouplými kroužky. Vypadala staře, vyráběny a zjevně ne z moderní kuchyně.
Čím víc jsem se na to díval, tím zvědavější jsem byl.
Nebyla to hračková lžička. Nebyla to součást sady do domečku pro panenky. A nevypadala ani jako šperk. Vypadala jako malý nástroj z minulých dob, taková věc, kterou si lidé kdysi uchovávali v krabičkách s osobní hygienou, zásuvkách na šití nebo starých cestovních sadech.
Poté, co jsem se trochu poptal a provedl průzkum, jsem zjistil, že tento předmět je s největší pravděpodobností stará ušní lžička, známá také jako ušní trsátko.
