V roce 1991 se nizozemský výzkumník rozhodl odhalit záhady lidského těla prostřednictvím intimního fyzického kontaktu – s pomocí mimořádně odvážných dobrovolníků. Co se na nemocniční chodbě zdálo jako nepravděpodobná mise, se nakonec stalo průlomovou lékařskou studií, která je dodnes citována po celém světě. Věda někdy potřebuje i seriózní smysl pro humor.
Když vědecký výzkum vyžaduje odvahu a dobrou náladu
Píše se rok 1991. Nizozemský výzkumník Menko Victor van Andel chce přesně pochopit, co se děje uvnitř lidského těla během intenzivní fyzické blízkosti. K provedení své studie potřebuje dobrovolníky. Ida Sabelis a její partner Jupp se dohodli, že se této výzvy chopí.
Jejich úkolem bylo umístit se do uzavřeného prostoru magnetické rezonance a zůstat dostatečně nehybně, aby přístroj mohl pořídit jasné snímky. Jak později přiznala i sama Ida, nebyl to romantický večer: „Nebylo to romantické, spíše to byl akt důvěry a představení.“
Stísněný prostor nutí pár upravit si polohu. Atmosféra je rozhodně vědecká, vědci monitorují průběh sezení z přilehlé řídicí místnosti. Navzdory tomuto neobvyklému prostředí tento nepříjemný experiment přinese zcela nová lékařská data.
Historické obrazy, které transformovaly medicínu
Získané snímky vůbec poprvé odhalují extrémně přesné detaily vnitřních pohybů lidského těla během intimního styku. V důsledku toho je několik předsudků o ženské anatomii vážně zpochybněno.
