Při posuzování pravdivosti nějakého tvrzení je vhodné vzít v úvahu několik věcí:
-
Co člověk skutečně tvrdí?
-
Jsou jeho jednotlivé výpovědi vzájemně konzistentní?
-
Existují nezávislé informace, které jeho tvrzení potvrzují nebo vyvracejí?
-
Mohl si některé detaily jednoduše špatně zapamatovat?
-
Máme k dispozici důkazy, nebo pouze dojem?
Právě poslední bod je velmi důležitý.
Podezření není totéž co důkaz.
A co slavné jméno Alberta Einsteina?
Připsání výroku známé osobnosti může způsobit, že tvrzení působí důvěryhodněji.
Einsteinovo jméno se na internetu objevuje pod množstvím citátů, jejichž původ není vždy dobře doložen.
Proto je dobrým zvykem ověřovat nejen samotný obsah citátu, ale také jeho původ.
Pokud není možné najít spolehlivý primární zdroj, například původní knihu, dopis, rozhovor nebo jiný ověřitelný dokument, je vhodnější uvést, že jde o neověřený výrok připisovaný Einsteinovi, nikoli o jeho potvrzený citát.
Dvě otázky nejsou detektor lži
Myšlenka „dvou otázek, které odhalí každého lháře“ je atraktivní, ale realita je mnohem složitější.
Žádná jednoduchá dvojice otázek nemůže spolehlivě určit, zda člověk lže.
Dobré otázky však mohou pomoci získat více informací, odhalit rozpory a pochopit, na čem určité tvrzení stojí.
A právě to je užitečnější než hledat jeden magický trik.
Nejlepším způsobem, jak posoudit pravdivost tvrzení, není hledat jediný „tajný“ signál, ale klidně se ptát, ověřovat informace a rozlišovat mezi dojmem, vzpomínkou a skutečným důkazem.
