Na internetu se čas od času objeví citát připisovaný Albertu Einsteinovi:
„Chcete-li odhalit lháře, stačí položit dvě otázky…“
Zní to přesvědčivě a podobné výroky se na sociálních sítích šíří velmi rychle.
Problém je v tom, že pro toto konkrétní tvrzení neexistuje spolehlivý historický důkaz, že ho skutečně vyslovil Einstein. Je proto lepší brát podobné citáty s rezervou, zvlášť když jejich autorství není doloženo.
Samotná myšlenka je ale zajímavá.
Lze člověka poznat podle jeho odpovědí?
Lhaní je složitý psychologický proces a neexistuje jediný spolehlivý znak, podle kterého bychom mohli s jistotou poznat, že člověk lže.
Přesto mohou některé otázky pomoci odhalit nesrovnalosti v příběhu.
Důležitější než sledovat nervózní pohyby, oční kontakt nebo tón hlasu je věnovat pozornost tomu, zda odpovědi dávají smysl, zda jsou konzistentní a zda odpovídají známým skutečnostem.
1. „Můžeš mi to popsat ještě jednou, ale od začátku?“
Tato otázka je jednoduchá, ale může být užitečná.
Pokud člověka požádáte, aby událost znovu popsal, může se ukázat, zda jeho verze zůstává přibližně stejná, nebo zda se zásadně mění důležité skutečnosti.
To však neznamená, že každá změna v příběhu je důkazem lži.
Lidská paměť není dokonalá. Člověk může některé detaily zapomenout, zaměnit jejich pořadí nebo si událost po čase vybavovat jinak.
Proto je důležitější sledovat významné rozpory než drobné rozdíly v detailech.
2. „Jak víš, že to tak bylo?“
Druhá užitečná otázka se může zaměřit na zdroj informace.
Místo okamžitého obviňování můžete požádat člověka, aby vysvětlil, odkud jeho tvrzení pochází.
Například:
„Byl jsi tam osobně?“
„Kdo ti to řekl?“
„Co přesně jsi viděl?“
Takové otázky mohou pomoci oddělit vlastní zkušenost od domněnky, informace z druhé ruky nebo nepřesné vzpomínky.
Pozor na „řeč těla“
Na internetu se často tvrdí, že lháře poznáte podle toho, že uhýbá pohledem, dotýká se obličeje, nervózně se pohybuje nebo mění hlas.
Tyto signály však nejsou spolehlivým důkazem lži.
Nervozita může mít mnoho příčin. Člověk může být vystresovaný jednoduše proto, že se cítí vyslýchaný, bojí se konfliktu nebo mu na situaci záleží.
Stejně tak sebejisté vystupování automaticky neznamená, že člověk mluví pravdu.
Proč je přímé obvinění často špatná strategie?
Pokud někoho okamžitě označíte za lháře, může se rozhovor změnit v konflikt.
Mnohem užitečnější může být klidné pokládání otevřených otázek a porovnávání odpovědí s dostupnými informacemi.
Místo:
„Ty mi lžeš!“
můžete říct:
„Nerozumím tomu rozdílu. Můžeš mi vysvětlit, jak to bylo?“
Takový přístup ponechává prostor pro vysvětlení a zároveň umožňuje odhalit případné rozpory.
