Vášeň, která se vyvine ve výzvu
Tetování je často považováno za formu osobního vyjádření. Ale jak daleko může člověk zajít, než překročí nezvratnou hranici? Ethan Bramble, který se od dospívání vášnivě věnuje modifikacím těla, neustále posouvá hranice.
V pouhých 11 letech začal úpravou uší a poté pokračoval radikálnějšími proměnami: rozděleným jazykem, odstraněným pupkem a především tělem téměř celým pokrytým tetováním.
V té době pro něj tyto změny byly způsobem, jak se prosadit. Do tetování investoval přes 60 000 australských dolarů, aniž by uvažoval o možnosti lítosti. Postupem času se však zmocnil nečekaný pocit: zpochybňování.
Dopad úsudku ostatních
Cítit se dobře je klíčové, ale co se stane, když váš vzhled čelí neustálé kritice? Pro Ethana se to, co kdysi bylo uměleckým dílem, postupně stalo společenskou zátěží. Přiznává, že tetování, zejména ta na obličeji, mu způsobují úzkost.
Jeho úzkost roste, když pomyslí na svou dceru. Jak ho budou vnímat, až si ji vyzvedne ze školy? Jak ho budou soudit ostatní rodiče a učitelé? Tyto otázky ho vedou k úvahám o tom, že se zbaví toho, po čem si tak zoufale přál.
Složitý proces mazání
Odstranění tetování není rozhodnutí, které by se mělo brát na lehkou váhu. Nejenže je to dlouhý a bolestivý proces, ale nezaručuje ani návrat k zcela nedotčené kůži.
Ethan už přes rok podstupuje laserové odstraňování tetování. Vnímá to jako způsob, jak znovu získat vnitřní klid.
„S tímto procesem jsem začala kvůli úzkosti… Jsem spokojená se svým současným vzhledem, ale zároveň jsem ráda, že můj obličej časem znovu získá neutrálnější vzhled.“
I když se nesnaží úplně vymazat svou minulost, přeje si zmírnit dopad svých rozhodnutí na svůj každodenní život.
Můžeme se opravdu vrátit?
