Ztráta životního partnera patří k největším životním změnám, jaké člověka mohou potkat. Když odejde člověk, se kterým jste sdíleli desítky let života, nezmizí jen blízká osoba. Najednou se mění každodenní rytmus, domácnost, společné zvyklosti, plány i představa budoucnosti.
Po šedesátce může být tento zlom ještě výraznější. Člověk může mít za sebou desítky let společného života, děti už mohou bydlet samostatně a mnoho běžných činností bylo dlouhá léta automaticky spojeno s partnerem.
Najednou je doma ticho.
Chybí hlas, který jste slýchali každé ráno. Chybí společná snídaně, večerní rozhovory, nakupování, plánování dovolených i obyčejné otázky typu: „Co budeme dnes dělat?“
V takové chvíli je naprosto pochopitelné, že člověk neví, jak pokračovat.
Právě proto může být užitečné dát si v prvních měsících po ztrátě určitý prostor a nedělat zásadní rozhodnutí pod tlakem emocí.
Neexistuje univerzální návod, jak truchlit. Každý člověk prožívá ztrátu jinak. Někomu pomáhá být mezi lidmi, jiný potřebuje více samoty. Někdo se chce vrátit k běžnému režimu co nejdříve, jiný potřebuje dlouhou dobu.
Některým rozhodnutím je však možné dát čas.
1. Nedělejte zásadní rozhodnutí příliš rychle
První měsíce po smrti partnera bývají často velmi náročné.
Člověk může být vyčerpaný, zmatený a zahlcený povinnostmi. Kromě samotného smutku je často nutné řešit administrativu, finance, majetek, bydlení a další praktické záležitosti.
V takové situaci může vzniknout pocit, že je potřeba okamžitě změnit celý život.
Prodej domu. Stěhování. Zrušení některých účtů. Velké finanční investice. Rozdávání majetku. Náhlá změna životního stylu.
Pokud to není nutné, je rozumné dát některým rozhodnutím čas.
Neznamená to, že člověk nesmí nic měnit. Některé změny mohou být naopak nezbytné. Smyslem je spíše rozlišit mezi tím, co musí být vyřešeno okamžitě, a tím, co může počkat několik měsíců.
To, co se v prvních týdnech zdá nesnesitelné, může člověk později vnímat jinak.
Čas proto není nečinnost. Může být způsobem, jak si chránit budoucnost.
2. Nesnažte se vyřešit všechno sami
Po dlouhém manželství mohl každý z partnerů zastávat jiné úkoly.
Jeden se staral o finance, druhý o domácnost. Jeden vyřizoval smlouvy a úřady, druhý organizoval každodenní záležitosti.
Po ztrátě partnera může člověk najednou zjistit, že musí řešit věci, které nikdy předtím nedělal.
Nemusíte však všechno zvládnout sami.
Je naprosto v pořádku požádat o pomoc děti, sourozence, přátele nebo odborníky.
Může jít o praktickou pomoc s:
- vyřizováním dokumentů,
- bankovními záležitostmi,
- údržbou domácnosti,
- nákupy,
- dopravou,
- právními otázkami,
- plánováním rozpočtu.
Požádat o pomoc není známkou slabosti.
Někdy je to právě způsob, jak si zachovat energii na to nejdůležitější – postupně se vyrovnat s novou životní situací.
3. Nedělejte velká finanční rozhodnutí bez rozmyslu
Finance mohou být po ztrátě partnera komplikovanou oblastí.
Může se změnit příjem domácnosti, některé pravidelné výdaje nebo způsob správy společného majetku.
Právě proto je dobré nejprve získat přehled.
Sepište si:
- pravidelné příjmy,
- běžné výdaje,
- úspory,
- dluhy,
- pojistky,
- účty,
- vlastněný majetek,
- pravidelné platby a předplatná.
Nemusíte všechno vyřešit během jednoho dne.
Pokud je situace složitější, může být vhodné obrátit se na kvalifikovaného finančního nebo právního odborníka.
Zvláštní opatrnost je na místě u nabídek, které slibují rychlé zhodnocení peněz nebo vytvářejí tlak na okamžité rozhodnutí.
Člověk v období smutku může být zranitelnější vůči nátlaku. Proto je naprosto v pořádku říct:
„Potřebuji si to promyslet.“
4. Neprodávejte okamžitě všechno, co vám partner připomíná
Po smrti partnera může být jeho přítomnost v domácnosti bolestivá.
Oblečení ve skříni. Fotografie. Knihy. Oblíbené křeslo. Hodinky. Dopisy. Osobní věci.
Někdo má potřebu všechno co nejrychleji uklidit, protože je pro něj pohled na tyto předměty příliš bolestivý.
Jiný člověk naopak potřebuje mít věci nějakou dobu kolem sebe.
Ani jedna reakce není špatná.
Důležité je nedělat nevratné rozhodnutí jen proto, že máte pocit, že „už by to mělo být pryč“.
Nemusíte se rozhodnout dnes, co si ponecháte navždy.
Věci můžete prozatím uložit do krabic. Některé předměty si nechat a k ostatním se vrátit později.
Čas vám může umožnit zjistit, které věci skutečně chcete zachovat.
5. Neuzavírejte se úplně před ostatními lidmi
Po ztrátě partnera se může stát, že člověk začne odmítat pozvání a postupně se izoluje.
Zpočátku je potřeba být sám naprosto pochopitelná.
Dlouhodobá izolace však může způsobit, že se svět začne postupně zmenšovat.
Nemusíte chodit na velké společenské akce.
Začít můžete velmi malými kroky.
Krátká káva s přítelem. Telefonát s rodinou. Procházka s někým známým. Návštěva souseda. Oběd s dětmi.
Někdy stačí jeden lidský kontakt denně.
A pokud na společnost nemáte náladu, můžete to také říct otevřeně.
Blízkým lidem můžete vysvětlit, že nechcete být sami, ale zároveň potřebujete klid.
6. Nečekejte, že budete truchlit „správným způsobem“
Každý člověk prožívá zármutek jinak.
Někdo pláče často. Jiný téměř vůbec.
Někdo se chce o partnerovi neustále bavit. Jiný o něm nedokáže mluvit.
Někdo se brzy vrátí k práci nebo koníčkům. Jiný potřebuje dlouhou dobu.
To, že se po několika týdnech smějete, neznamená, že jste na partnera zapomněli.
Stejně tak to, že se po delší době stále cítíte smutní, neznamená, že něco děláte špatně.
Truchlení nemá přesný harmonogram.
7. Nezanedbávejte své vlastní zdraví
V období smutku může člověk přestat myslet na základní potřeby.
Zapomíná jíst. Špatně spí. Přestane se hýbat. Přestane chodit ven.
Několik dní nebo týdnů narušeného režimu je po velké životní ztrátě pochopitelných.
Dlouhodobě je však důležité vracet se k základní péči o sebe.
Pomoci může jednoduchý režim:
pravidelné jídlo → dostatek tekutin → krátký pohyb → spánek → kontakt s lidmi.
Nemusíte začít cvičit několik hodin denně.
Stačí například krátká procházka.
I obyčejné vyjití ven může vytvořit malý pevný bod v jinak chaotickém dni.
