Sophia Loren, narozená v chudobě ve válkou zničené Itálii, se vypracovala na nejvyšší patra světové kinematografie. Jako první herečka, která získala Oscara za roli v jiném než anglicky psaném jazyce, stále zářivá i přes více než 90 let a nadále sděluje stejné silné poselství: pravá elegance překonává čas, aniž by kdy vybledla.
Z postranních uliček Neapole až po vrcholky Hollywoodu
Všechno to začalo v dělnické čtvrti Pozzuoli na okraji Neapole v poválečné Itálii. Dětství bez pohodlí, mládí plné útrap, ale teenagerka s železnou vůlí. Sophia Lorenová téměř z nutnosti učinila své první kroky před kamerami, nejprve jako modelka a poté jako komparzistka. Její přirozené charisma však rychle uchvátilo plátno. Italská kinematografie si jí všimla jako první a brzy následoval Hollywood, který si ji zcela získal.
Během pouhých několika let ustoupily malé role rolím hlavním. Meteorický vzestup, který inspiruje ostatní k tomu, aby se odhodlali.
Noc, kdy přepsala historii Oscarů
1962. Rok, na který milovníci filmu nezapomenou. Sophia Loren získala Oscara za nejlepší herečku za film *Dvě ženy* v režii Vittoria De Sicy. Ale co dělá toto vítězství v análech kinematografie naprosto jedinečným? Bylo to poprvé od vzniku tohoto ceremoniálu, kdy byla herečka korunována za výkon v jiném jazyce než v angličtině.
Opravdová bomba v Hollywoodu. Průlom pro celý mezinárodní filmový průmysl. A výkon s neobvyklou intenzitou, který i po desetiletích zůstává zásadním referenčním bodem.
Šest desetiletí kariéry a neutuchající energie
Vzpomínáme si na její nezapomenutelné role po boku Marcella Mastroianniho ve filmech, které se staly kultovní klasikou. Celá její kariéra byla oslavována zaslouženým čestným Oscarem. A v roce 2020 všechny překvapila návratem na plátno ve filmu *Madame Rosa*, který režíroval její vlastní syn Edoardo Ponti.
Intimní a dojemný celovečerní film, který ukazuje, že v každém věku je možné dotknout se srdcí, ohromit a uchvátit. Ponaučení, které dalece přesahuje rámec kinematografie.
