Stádo a pasák: každodenní rituál, který vdechl duši vesnickým uličkám. Podrobnosti najdete v prvním komentáři.
V létě pasáček často spal přímo na pastvině pod širým nebem s dlaněmi pod hlavou, bděl pod nebem a bučením krav. Staral se o ně, jako by to byla milá stvoření, znal jejich zvyky, věděl, kdy je kráva nemocná, kdy se chystá k otelení nebo kdy se zatoulala. Mluvil s nimi a vedl je s jemnou a pevnou laskavostí.
Dnes se tento zvyk na mnoha místech ztratil, ale v paměti těch, kteří vyrůstali na venkově, stádo a pasáček zůstávají živými obrazy klidného a přirozeného života. Byly doby, kdy zvířata nebyla jen majetkem, ale součástí života – a vesnická ulice se dvakrát denně stávala dojemným příběhem o řádu, úctě a tajemném spojení mezi člověkem a přírodou.
