Na rozdíl od úzkostí, které může neznámé vyvolat, shromážděná data vykreslují mnohem mírnější obraz. Drtivá většina popisů popisuje stav absolutního klidu, absenci strachu a pocit harmonie s prostředím. Mozek zdaleka neupadá do chaosu, ale zdá se, že organizuje závěrečný smyslový zážitek prodchnutý pohodlím a klidem.
Předefinování naší vize závěrečné pasáže
Tyto pokroky sice neodhalují všechny metafyzické závoje, ale hluboce mění naši perspektivu. Naznačují, že konec není ponorem do prázdna, ale spíše postupným přechodem, doprovázeným mozkem, který překvapivě zůstává ochranný a aktivní až do poslední chvíle.
Pochopení těchto mechanismů nás vybízí k tomu, abychom se na existenci dívali s větším klidem s vědomím, že naše vlastní mysl v sobě skrývá určitou formu konečné moudrosti, která nás vede. Význam našich posledních okamžiků je tak humanizován, prodchnut něhou, která je v konečném důsledku jedinečně naše.
