Zapomenutý pomocník z minulosti: Háček na knoflíky a zapínání bot
Dnes si oblékání téměř ani neuvědomujeme. Zip, patentky, suchý zip, elastické materiály a moderní zapínání nám umožňují obléknout se během několika minut. Stačí zatáhnout za zip, zapnout přezku nebo stisknout několik patentek.
Ještě před několika generacemi však bylo oblékání mnohem náročnější. Některé oděvy a boty měly desítky drobných knoflíků, které bylo potřeba postupně zapínat jeden po druhém. A právě proto vznikaly nejrůznější drobné pomůcky, které dnes většina lidí vůbec nezná.
Jednou z nich byl háček na knoflíky, někdy označovaný také jako háček na zapínání bot. Malý a na první pohled nenápadný nástroj byl kdysi praktickým pomocníkem v mnoha domácnostech.
Malý nástroj, který usnadňoval každodenní život
Háček na knoflíky byl jednoduchý nástroj určený především k zapínání drobných knoflíků. Jeho použití bylo velmi snadné.
Na jednom konci se nacházel tenký kovový háček. Ten se zasunul do knoflíkové dírky, zachytil knoflík a následně jej protáhl otvorem. Člověk tak nemusel drobný knoflík uchopovat prsty.
To bylo obzvlášť užitečné u oděvů, jejichž knoflíky byly malé, pevně přišité nebo umístěné na těžko dostupných místech.
Podobný princip se používal také při zapínání bot, rukavic nebo některých typů společenského oblečení.
Proč byly tyto pomůcky vůbec potřeba?
Důvod souvisel především s módou konce 19. a začátku 20. století.
Tehdejší obuv a oděvy často využívaly velké množství malých knoflíků. Typickým příkladem byly vysoké dámské boty, které mohly sahat až ke kotníkům nebo výše a místo dnešního zipu se zapínaly řadou drobných knoflíků.
Zapnout takovou obuv pouze prsty mohlo být poměrně zdlouhavé. Pokud byly boty těsné, bylo navíc potřeba vyvinout určitý tlak, aby se knoflík dostal skrz malou dírku.
Háček tento problém výrazně zjednodušil.
Stačilo zasunout kovovou část za knoflík, zachytit jej a tahem jej protáhnout knoflíkovou dírkou. Jednotlivé zapínání tak bylo rychlejší a vyžadovalo méně přesnosti prstů.
Jak háček vypadal?
Přestože existovalo mnoho různých provedení, základní konstrukce zůstávala velmi podobná.
Typický háček tvořily dvě hlavní části:
Kovový háček – tenká zahnutá část byla dostatečně pevná, aby dokázala zachytit knoflík a protáhnout jej otvorem.
Rukojeť – sloužila k pohodlnému držení. Mohla být vyrobena ze dřeva, plastu, bakelitu nebo jiného materiálu.
Některé exempláře byly zcela jednoduché a praktické, jiné byly naopak překvapivě dekorativní. U historických předmětů se můžeme setkat s propracovanými rukojeťmi nebo ozdobnými kovovými částmi.
V době, kdy byly běžné ručně vyráběné předměty a domácí doplňky se často vyráběly s důrazem na vzhled, mohl být i takto obyčejný nástroj esteticky zajímavým předmětem.
Pomocník při zapínání vysokých bot
Jednou z nejzajímavějších oblastí využití byly právě boty.
Vysoké boty zapínané pomocí knoflíků byly určitou dobu součástí módy. Často obsahovaly dlouhou řadu malých knoflíčků a jejich zapnutí mohlo zabrat poměrně dost času.
Háček umožnil zapnout boty bez nutnosti uchopovat každý knoflík mezi palec a ukazováček.
To bylo důležité nejen kvůli rychlosti. Při manipulaci s těsnými botami mohly být prsty vystaveny značnému namáhání a drobné knoflíky nebyly vždy snadno uchopitelné.
Právě jednoduchost tohoto nástroje je na něm možná nejzajímavější. Nešlo o žádnou složitou technologii. Stačil kus kovu, vhodně vytvarovaný háček a rukojeť.
Nejen boty: využití u rukavic a oblečení
Háček nemusel sloužit pouze k obouvání.
Používal se také u různých druhů oděvů a doplňků, které měly malé knoflíky. Pomoci mohl například při zapínání rukavic nebo některých dámských oděvů.
Zvláštní význam mohl mít pro osoby, které měly omezenou jemnou motoriku.
Drobné knoflíky mohou být obtížné na manipulaci i dnes. Pro člověka s artritidou, ztuhlostí prstů nebo jinými obtížemi může být zapínání košile či bundy nepříjemné. V minulosti proto podobné pomůcky představovaly praktické řešení každodenního problému.
