Odhalování lží není jednoduché ani pro profesionály. Lidé se navíc velmi liší v tom, jak reagují na stres a jakým způsobem si pamatují události.
Někdo vypráví velmi podrobně, jiný stručně. Jeden člověk při nervozitě mluví rychle, druhý naopak pomalu. Samotné chování proto nemůže spolehlivě určit, zda někdo říká pravdu.
Navíc ani upřímná vzpomínka nemusí být dokonale přesná. Lidská paměť není kamera a s odstupem času může docházet k nechtěným změnám vzpomínek.
Nejlepší „detektor lži“? Trpělivost
Dvě otázky tedy nejsou magickým receptem na odhalení lháře. Mohou však být užitečným způsobem, jak člověka požádat o podrobnější rekonstrukci události.
Nejdůležitější je nevšímat si pouze jednoho gesta nebo krátkého zaváhání. Sledujte, zda příběh zůstává dlouhodobě logický, zda se zásadně nemění časová posloupnost a zda člověk dokáže své tvrzení přirozeně vysvětlit.
A především si ponechte určitou dávku zdravé skepse.
Protože někdy člověk nevypadá nervózně proto, že lže. Může být nervózní jednoduše proto, že se bojí, že mu nebudete věřit.
