V hospicích se po celém světě opakuje stejné gesto znovu a znovu. Pacient natáhne ruce, vysloví jméno a jemně se usměje. Zdravotní sestry to dobře vědí. Rodiny si tuto vzpomínku uchovávají po celý život. Tento tichý pohyb, balancující mezi viditelným a neviditelným, je stále fascinující a uklidňující.
Tento okamžik si pečovatelé nesou v sobě celý život
Na okamžik zavřete oči. Klidná místnost, tlumené osvětlení. Pak se náhle objeví pacient, který natáhne ruce k neviditelnému bodu, upřeně se zadívá do prostoru před sebou a zašeptá jméno. Na tváři se mu rozzáří úsměv.
Toto gesto někdy doprovázejí jednoduchá slova: „Jdu domů.“ „Je tady.“ „Vidím svou matku.“ Slova, která pečovatele nechávají beze slov, která jim bez varování vehnala slzy do očí.
Co dělá tento jev tak znepokojivým? Není to ojedinělý případ. Zdravotní sestry z celého světa popisují přesně stejnou scénu. Stejné gesto. Stejný uklidňující účinek. Ten samý zvláštní záblesk v jejich očích.
Hypotézy, které medicína předkládá
Z lékařského hlediska se zvažuje několik vysvětlení. Jak se tělo blíží ke konci, krevní oběh se značně zpomaluje. Mozek, který dostává méně kyslíku, pak může vyvolat neobvyklé reakce. Někteří lékaři zmiňují chemické molekuly, které tělo v tomto okamžiku přirozeně vylučuje, což může vyvolat zcela zvláštní vjemy.
Jiné teorie poukazují na hypotalamus, oblast mozku, která reguluje základní instinkty a motorické reakce. Možná fyziologický reflex. Automatická tělesná reakce na něco bezprostředně hrozícího.
Záhada však zůstává: žádná z těchto teorií doopravdy nevysvětluje klid, který toto gesto doprovází, ani jeho znepokojivé opakování od jednoho jedince k druhému.
Když tělo vyjadřuje to, co slova už říct nemohou
Pro psychology, kteří podporují lidi na konci jejich života, má tento pohyb mnohem hlubší význam. Natažení náruče znamená otevření se tomu, co přichází. Jde o vzdání se veškerého odporu. Je to možná, nevědomě, způsob, jak vyjádřit: „Jsem připraven jít.“
Tato interpretace je založena na desetiletích pozorování prováděných v domovech důchodců a na jednotkách paliativní péče. Tiché přijetí, vyjádřené tělem, když slova již nestačí.
