Katie Duncanová, americká zdravotní sestra specializující se na péči na konci života, hovoří o tomto jevu s upřímnými emocemi. „Je to, jako by se natahovali po ruce natažené ve vzduchu,“ říká. Tyto zprávy odrážejí slavný výzkum zážitků blízké smrti, který provedl Dr. Raymond Moody: jasné světlo, přítomnost milované osoby, absolutní klid.
Věřit nebo nevěřit tady vlastně není důležité. Důležité je, jaký hluboký dopad má toto gesto na ty, kteří jsou jeho svědky.
Vzácný zdroj útěchy pro blízké, kteří je doprovázejí.
Pro členy rodiny, kteří jsou v daném okamžiku přítomni, svědectví o tomto gestu často přináší nečekanou úlevu. Šeptá jim to beze slova, že jejich milovaný netrpí. Že odchází pokojně, obklopen něčím – nebo někým – co oči nevidí.
Tento pohyb se pak stává vzpomínkou, která přináší trvalou útěchu. Jemným světlem, které osvětluje cestu zármutku.
Někdy ticho gesta nabízí největší útěchu.
