Po osmdesátce se život nemusí zastavit: 4 důvody, proč může ubývat energie, a co s tím dělat
Dosažení osmdesáti let je významným životním milníkem. Člověk za sebou má desítky let zkušeností, vzpomínek, vztahů, radostí i překážek. Někteří lidé si i ve vyšším věku zachovávají pozoruhodnou vitalitu, chuť setkávat se s ostatními, věnovat se svým zájmům a objevovat nové věci. Jiní začnou pociťovat úbytek sil, motivace a samostatnosti výrazně dříve.
Proč je mezi jednotlivými lidmi takový rozdíl?
Odpověď není jednoduchá. Roli hraje genetika, zdravotní stav, prodělaná onemocnění, prostředí i sociální podmínky. Významnou úlohu však mohou mít také každodenní návyky a psychická pohoda.
Stárnutí je přirozený proces a není možné mu úplně zabránit. Lze ale ovlivnit některé faktory, které souvisejí s tím, jak se člověk ve vyšším věku cítí a jak dlouho si dokáže zachovat určitou míru samostatnosti.
Nejde přitom o hledání „zázračného receptu na dlouhověkost“. Mnohem důležitější je zaměřit se na věci, které dávají smysl každý den.
1. Ztráta smyslu života
Jedním z často přehlížených faktorů, které mohou ovlivnit kvalitu života ve stáří, je pocit, že už člověk nemá důvod něco plánovat nebo na něco se těšit.
Po odchodu do důchodu se může výrazně změnit každodenní režim. Děti už dávno žijí vlastním životem, pracovní povinnosti skončily a člověk může mít pocit, že jeho role se postupně zmenšuje.
Najednou není nutné ráno vstávat do práce, připravovat se na schůzky nebo řešit úkoly, které měly jasný termín.
Pro někoho je to osvobozující. Pro jiného však může vzniknout prázdné místo.
Smysl nemusí být velký
Smyslem života přitom nemusí být žádný mimořádný projekt.
Může jím být péče o zahradu, pravidelná procházka, vaření pro rodinu, setkávání s přáteli, četba knih, péče o domácího mazlíčka nebo pomoc sousedovi.
Důležité je mít pocit, že člověk má stále něco, co je pro něj důležité.
Může to být také učení se něčemu novému. Nový recept, práce s počítačem, cizí jazyk, fotografování, historie místního města nebo třeba hra na hudební nástroj.
Vytvořte si důvod, proč vstát z postele
Pravidelný denní rytmus může být ve vyšším věku velmi cenný.
Nemusí být přísný. Pomoci může například jednoduchý plán:
Ráno: snídaně, osobní hygiena a krátká procházka.
Dopoledne: domácí práce, zahrada, nákup nebo nějaký koníček.
Odpoledne: odpočinek, četba, návštěva nebo telefonát s blízkým.
Večer: klidnější aktivita a příprava na spánek.
Taková struktura může dát dni určitý řád a zabránit tomu, aby se všechny dny začaly slévat dohromady.
2. Příliš málo pohybu
S přibývajícím věkem je přirozené, že člověk postupně ztrácí část svalové hmoty a síly. Dlouhé období neaktivity však může tento proces urychlovat.
Když se člověk méně pohybuje, může postupně zeslábnout. Kvůli slabosti se začne méně pohybovat a tím se může vytvořit začarovaný kruh.
Méně pohybu znamená menší svalovou sílu. Menší síla zase vede k větším obavám z chůze, schodů nebo pádu. Člověk začne zůstávat více doma a jeho fyzická kondice dále klesá.
Nemusíte sportovat jako mladí
Pohyb ve vyšším věku nemusí znamenat náročné tréninky.
Pro někoho může být vhodná pravidelná chůze. Jinému může vyhovovat plavání, cvičení na židli, jízda na rotopedu, lehké posilování nebo cvičení pod vedením fyzioterapeuta.
Důležité je přizpůsobit aktivitu zdravotnímu stavu a možnostem konkrétního člověka.
Velmi důležitá může být také práce na síle a rovnováze. Tyto schopnosti pomáhají člověku zvládat běžné každodenní činnosti, jako je vstávání ze židle, chůze po schodech nebo nošení lehkých předmětů.
Pokud má člověk chronické onemocnění, výraznou slabost, závratě nebo problémy s rovnováhou, je vhodné vhodnou pohybovou aktivitu konzultovat se zdravotníkem.
3. Samota a omezení sociálních kontaktů
Člověk je společenská bytost a potřeba kontaktu s ostatními nezmizí jen proto, že zestárneme.
Po osmdesátce se však může sociální okruh přirozeně zmenšovat. Někteří přátelé zemřou, jiní se odstěhují nebo už kvůli zdravotním problémům nemohou pravidelně cestovat.
Člověk může během několika let přijít o velkou část svého původního společenského života.
A právě tehdy hrozí izolace.
Samota není totéž co být sám
Někteří lidé si samotu užívají a potřebují dostatek času pro sebe. Samota sama o sobě tedy není problém.
Rozdíl je v tom, zda je dobrovolná, nebo zda vznikla proto, že člověk postupně ztratil možnost kontaktu s ostatními.
Dlouhodobý pocit osamělosti může negativně ovlivnit psychickou pohodu a může být spojen také s horším celkovým zdravotním stavem.
Proto má význam udržovat sociální kontakty i tehdy, když už člověk nemůže být tak aktivní jako dříve.
I krátký telefonát může mít význam
Není nutné organizovat velká společenská setkání.
Pravidelný telefonát s dětmi, návštěva souseda, společná káva s přítelem nebo účast v místním klubu může znamenat velký rozdíl.
Pokud člověk nemůže snadno vycházet z domu, mohou pomoci také videohovory nebo jiné způsoby komunikace na dálku.
Důležité je, aby kontakt s ostatními nebyl pouze příležitostný, ale stal se přirozenou součástí života.
4. Zanedbávání vlastního zdraví
Dalším důvodem, proč může ve vyšším věku ubývat sil, je přehlížení zdravotních problémů.
Někteří lidé mají tendenci říkat:
„V mém věku je to normální.“
Únava, dušnost, závratě, zhoršená chůze, problémy se sluchem nebo výrazná změna nálady však nemusí být pouze běžnou součástí stárnutí.
Někdy mohou upozorňovat na problém, který lze léčit nebo alespoň účinně řešit.
Preventivní péče má smysl i ve vysokém věku
Pravidelné kontroly mohou pomoci sledovat například krevní tlak, cukrovku, zrak, sluch, stav kostí, výživu nebo účinky užívaných léků.
Velmi důležitá je také kontrola léků.
Starší lidé často užívají více přípravků současně a některé kombinace mohou způsobovat například ospalost, závratě nebo slabost. Proto je vhodné pravidelně s lékařem nebo lékárníkem kontrolovat, zda jsou všechny léky stále potřebné a zda se vzájemně neovlivňují.
Jakákoli změna zdravotního stavu, která je nová, výrazná nebo se postupně zhoršuje, by neměla být automaticky připsána věku.
