Intimita je téma, o kterém se často šeptá, ale zřídka se o něm otevřeně hodí. Způsob, jakým se ve vztahu rozvíjí touha, frekvence a blízkost, však hodně prozrazuje o blahu páru. Odborníci na sexuální zdraví se shodují na jednom bodě: neexistuje žádná „správná“ frekvence a měření zdraví podle počtu intimních okamžiků je jako posuzování kuchařky podle její tloušťky.
Samotná čísla nestačí; záleží na tom, zda se obě strany shodnou.
Časopisy a online rady nás léta přesvědčovaly, že existuje ideální počet intimních okamžiků, kdy by měl mít každý pár intimní vztah. Realita je ale jiná. Četnost intimních vztahů je výsledkem desítek faktorů, které přímo nesouvisejí s láskou samotnou: pracovní stres, únava, péče o děti, zdraví nebo prostě to, jak nabitý týden byl.
Klíčem je, aby se pár shodl. Pokud jsou oba spokojeni se současným rozvrhem – ať už se jedná o schůzky dvakrát týdně nebo jednou měsíčně – vztah je v rovnováze. Problém nastává pouze tehdy, když si jeden z partnerů přestane všímat potřeby toho druhého nebo o nich odmítá mluvit.
Ve dvaceti letech: hormony, spontánnost a objevování
Dvacáté roky představují období vrcholné sexuální aktivity. Hormonální aktivita je na vrcholu, dobrá fyzická zdatnost podporuje spontánnost a autocenzura je minimální. V tomto věku lidé zkoumají své hranice, objevují se, co jim přináší potěšení, a začínají si představovat, jaký by měl být jejich budoucí život jako páru.
Průměrná frekvence v tomto věku je dva až třikrát týdně . a rozmanitost mají množství přednost před hloubkou, což je celkem přirozené. Otázky, které si lidé kladou ve dvaceti letech, jsou: „Co se mi opravdu líbí? Co hledám u partnera? Jaký vztah chci?“
